Výlet do NP Poloniny - Bukovské vrchy, Stužický prales

Na konci července jsme se s mojí sestrou vydali, přes celou republiku a Slovensko, do nádherného kouta Slovenska, do téměř neposkvrněné přírody, na úplný východ až k hranicím Ukrajiny a Polska. Strávili jsme zde bohužel moc málo času na prozkoumání všeho, co tu je k vidění, ale i ta troška stála za to. Nekonečné zelené kopce plné krásných a ušlechtilých buků, které se v naší republice už nevidí. Představa, že kolem jsou jen a jen kilometry lesů, hor, údolí a potůčků je naprosto omračující. Z fauny se tu vyskytují hlavně vlci a v nedávné době sem bylo vypuštěno málé stádo zubra evropského.

Bukovské vrchy

Místo pobytu

Pokud by měl někdo zájem a chtěl se jet do Bukovského pralesa podívat, doporučuji vesničku v které jsme přebývali my. Jmenuje se Nová Sedlica a je to úplně nejvýchodnější vesnice Slovenska. V této vesničce je hezký malý penzion Kremenec. Jméno má po nejvyšší hoře NP -  Kremenec, který je na trojmezí Polska, Slovenska a Ukrajiny a na kterém se sbíhají turistické cesty a na ní je pomník určující tento zajímavý bod. Penzion Kremenec vřele doporučuji, jsou zde příjemní lidé a hezké pokojíky, ve spodní části restaurace. Velké plus je zde, že si můžete vzít sebou do penzionu psa. Chtěli jsme brát oba berňáky, ale jen očipování, bez kterého se neobejdete stojí 800,-. Tak jsme nakonec vzali jen Kačenku. Sam byl vloni v Českém ráji. Ke Kačence se chovali majitelé penzionu velice dobře a dokonce nám jí hlídali, když jsme jeli pryč a ona po dlouhé namáhavé tůře odpočívala, bolela ji tlapka. Ve vesnici jsou taktéž velice příjemní a milí lidé, překvapilo nás množství mladých lidí  a dětí. Ale na druhou stranu je tu také mnoho neobydlených domů  a neužívaných pozemků. Místní nás dokonce pozvali na prohlídku pravoslavného kostela a nechali mně zvonit klekání, což je tedy náramný zážitek. Byli jsme pozváni i na nedělní mši, ale bohužel jsme museli odmítnout, už jsme se chystali domů. Jediné co je zde trošku netradiční je neustálý dozor policie. Nacházíme se totiž na jedné z důležitých hranic evropské unie a tak je tady vše ostře sledováno. Není nic divného vidět i pět krát denně hlídky v autech, džípech či na motorkách. Stojí u cest a východů z lesa. Ptají se "Dámy kam máte namířeno a na jak dlouho". Při příjezdu jsme museli podepsat papíry pro cizineckou policii.  Prostě mají přehled. Jen jsem se nestačila zeptat, proč nemají jízdní policii. :-)). Jinak je v Sedlici i veřejné tábořiště, pro ty co chtějí stanovat. Ve vesnici je krásná stará chaloupka - roubená s doškovou střechou.

Výlet na Kremenec

Výlet je na celý den, alespoň pro nás netrénované. Může se jít buď po zelené nahoru, což je mírnější verze. Na Čierťaži po hřebenech, po hranici až na Kremenec a pak po červené dolů. Velice prudké a dlouhé klesání, při mokru témeř neschůdné. Naše Kačenka si tam namohla přední packu. Celkem asi 20km. Doporučuji nechodit v turistických sezonách, je tu pak docela dost lidí a žážitek z nedotčených lesů je ten tam. Možná jen my měli smůlu, že zrovna přijel autobus turistů a měli zde sraz ekologové. Jinak tu lidí bylo málo. Z fauny jsme viděli jen zadek jelena a velice nás překvapil modrý slimák, opravdu modrý, a spouta vážek.

Pochod na Kremenec

Další Zajímavosti

Vesnička Ruský potok je další krásné zákoutí NP Poloniny. Stojí zde  starý dřevěný kostel a hned vedle nový moderní. Obdiv patří místním lidem, kteří ještě odolávají civilizaci a uznávají a ctí zvyky a předky. Náhodou jsme se nachomýtli u pohřbu a jen zdáli mlčky pozorovali pohřební průvod a raději odjeli, není dobré rušit tradice a vyměnit je za turistickou atrakci.

Dále jsme navštívili vodní nádrž Starina, díky které museli být vystěhovány a srovnány se zemí některé blízké vesničky. Z vesničky Dara zbyl alespoň kostelík.

Cestou jsme viděli veliké množství čápů, na jedné louce i devět pohromadě. Taková trošku možná bláhová naděje, že ta příroda není až tak zničená..

 

Bukovský (Stužický) prales

Národní park Ploniny

NP Poloniny byl vyhlášen 1.října 1997 a nalézá se v oblasti Bukovských vrchů. Rozloha parku činí 29 805hektarů. Je součástí Chráněné krajinné oblasti Východní Karpaty(vyhlášena 1977). Přírodně a krajinářsky nejhodnotnější část CHKO je od roku 1993 základem biosférické rezervace Východní Karpaty, kterou UNESCO zřídila k plnění programu člověk a biosféra na rozloze 40 601hektarů. Společně s přilehlými rezervacemi v Polsku (Biesczadský národní park) a na Ukrajině (Užanský národní park) tvoří mezinárodní biosférickou rezervaci o úctyhodné rozloze 165 000hektarů.

Bukovské vrchy dělají čest svému jménu : lesy pralesního charakteru tvoří především porosty statných buků a jednobučiny. Flóra je zde velmi bohatá - botanikové zjistili výskyt tisíce druhů vyšších rostlin ( z toho je 14karpatských endemitů). Zoologové zde zaznamenali 3 600 druhů bezobratlých, 294 druhů obratlovců (13druhů obojživelníků, 8 druhů plazů, 198 druhů ptáků, 55 druhů savců).

Nová sedlica

Zubr evropský v NP Poloniny

V roce 2004 byl do Bukovských vrchů repatriován zubr evropský (Bison bonasus). Již několik let před tím sem migrovala zvířata z polské strany hor, takže byla velká šance na úspěch tohoto projektu. čtyři mladí zubři byli umístěni do aklimatizační obory v Bukovských vrších. Zvířata pocházela z Holandska, Švýcarska a Itálie. Z obory byli zubři vypuštěni do volné přírody. Krátce na to se k pětičlenému stádečku připojil mohutný dospělý býk, který přešel na slovenskou stranu z Polska.

Na podzim příštího roku bylo stádo posíleno samcem a samicí ze Zooparku Chomutov. Na jaře 2006 byla snaha o repatriaci zubrů korunnována úspěchem. V Bukovských vrších se narodilo v divočině první  zubří tele. Matkou byla italská samice Pasqualina a otcem polský samec, malá zubřice byla pojmenována Anna-Valentina.

Na podzim 2006 byly vypuštěny do volné přírody ještě dvě zubřice (jedna ze Zooparku Chomutov a jedna ze ZOO Bratislava). I tato zvířata se záhy připojila ke stádu. Doufejme tedy, že se zubr evropský úspěšně vrátil do karpatské divočiny.

Ruský potok a Starina

1 | 2 >>